5.3
Mravní a etická výchova (Výchova k míru)
Vlasta Hillebrandová
Zkuste se dětí zeptat: „Co je mír?” Troufám si tvrdit, že odpověď nebude žádná nebo jich bude jen málo, ale hlavně budou velmi zkreslené. Na otázku: „Co je válka?” se vám už jistě odpovědi dostane. Pravděpodobně nebude stručná a děti budou tento pojem rozsáhle komentovat. Vycházím ze svých mnohaletých zkušeností. Dnešní svět je plný rivality, hodnocení, soutěžení a boje. Vidíme to v politice, vztazích, ve škole, sportu, filmech i v pohádkách. Zaměření na výkon, posuzování a porovnávání k boji podněcuje. Denně slýcháme o politickém boji i boji ve sportu. Bojujeme s nemocí, nadváhou, byrokracií, s kolegy i sami se sebou. Zaměření na výkon sužuje naše čisté, stresem nezatížené myšlení, a místo abychom dělali věci s radostí a nadšením, bojíme se neúspěchu, známek i kritiky. Mnozí asi namítnou, že bez boje a „ostrých loktů” to v dnešní době nejde, že to patří k životu. Přijali jsme tuto hru, ale otázkou je, jestli ji chceme hrát i nadále. Můžeme uspět v tomto světě jen s jemnou ctižádostí, rozvinutou sebedůvěrou a mírumilovnými postoji?
Maria Montessori zažila dvě světové války. Možná i proto si bytostně uvědomovala nutnost mírového soužití. Myšlenky sounáležitosti, respektu a míru jsou obsaženy v jejích knihách i v celém konceptu Montessori vzdělávání. Jednou z oblastí je i Výchova k míru. Co všechno můžeme vnímat pod slovem mír?” Samozřejmou odpovědí je svět bez válek a válečných konfliktů. Patří sem také absence násilí vůči životnímu prostředí, nekonfliktní a nenásilné chování mezi lidmi a v neposlední řadě holistické pojetí míru prezentované vnitřním klidem, mírem jednotlivců. Jakým způsobem něco tak abstraktního předat dětem předškolního věku? Jak jim zprostředkovat prožitky, které by přispěly k chápání nutnosti dobrého chování bez toho, aby se děti staly „jenom poslušné” a tím se vzdaly samy sebe?
Na první pohled by se mohlo zdát, že je to nemožné, na druhý vlastně dost jednoduché a na ten třetí… Ano, jsme opět na začátku této publikace. Všechno začíná pečlivě připraveným prostředím, kde je neméně pečlivě připravený průvodce, který je láskyplný a laskavě přísný. Ptáme se, jak může výchova k míru souviset s připraveným prostředím? V procesech vytváření mravních hodnot hrají roli jedinečnost, úcta, respekt i něžnost. Toto a mnoho dalšího nám pomáhá začít budovat prostor třídy, kde je všechno pouze v jednom exempláři. Každá aktivita a každá pomůcka Montessori je pouze jedna. Můžeme to nazvat podporou jedinečnosti, nejen proto, že pomůcka pro daný jev, postup, proces nebo tvorbu je jedna, ale také proto, že každá věc je na něco jiného. Kdyby se cokoliv ztratilo nebo poškodilo, už bychom to ve třídě neměli. Chybělo by nám to všem. Z toho důvodu je nutné pracovat s pomůckami velmi oparně, jemně a vracet je na jejich určené místo, a to vždy uklizené a čisté. Buduje se úcta k prostředí a věcem nejen pomocí řádu a pořádku, ale i postojem a vzorem průvodce.
Jemné, tiché a opatrné zacházení s předměty se prolíná do dalších aktivit. Není to jen péče o rostliny a zvířátka, ale takové dovednosti se uplatňují v Montessori prostředí všude a vždy. Kontrolou chyby při neopatrném zacházení je například způsobený hluk, rozbité skleněné předměty, utržený lísteček květiny nebo vylitá voda. Díky osobním zkušenostem a snahou věci napravit se děti postupně stávají citlivějšími a opatrnějšími a začínají si uvědomovat důležitost úcty a respektu ke všemu a ke všem.
V kolektivu dětí vznikají různé neshody a větší či…
