Vlasta Hillebrandová
„Průvodce… Prosím vás, co je to za termín? Vždyť jste učitelky, ne? Tak proč degradujete své vzdělání a jste označovány za průvodkyně?” S takovými a podobnými otázkami se setkávám dost často. Mohli bychom si tu napsat dvě jednoduché rovnice. Učitel = učí. Průvodce = provází, následuje dítě. Ponechme nyní stranou roli učitele a zaměřme se na osobnost montessoriovského pedagoga, který by se měl stát dobrým průvodcem.
V první řadě musí být vzdělaný a musí velmi dobře znát teoretickou stránku metody Marie Montessori. Když říkám velmi dobře, myslím tím nejen znalost „pouček”, definic a hesel, ale také schopnost jejich hlubokého pochopení. A přidá-li se k tomu jakési „umění” číst mezi řádky, máme jeden krok za sebou. Ovšem teoretické znalosti bez propojení s praxí jsou vlastně jen hromadou naučených vědomostí. Dříve než průvodce začne pracovat s dětmi, musí procvičit, prožít a pochopit velmi mnoho konkrétních pomůcek, aktivit. Některé vypadají tak triviálně a obyčejně, že se nám zpočátku ani nechce věřit, jak precizně má být ukázka provedena, jak důležité jsou jednotlivé přesné pohyby, jak obtížné je předvádět věci, ukázky pomalu. Je třeba zdůraznit, že tak jednoduché záležitosti mohou mít velmi hluboký význam a přesahují do mnoha dalších oblastí. Pečlivé…
